„Gouf, Gouf, fotografírovat !“
   
Tento pokřik čackých příslušníků Rudé armády můžete co chvíli slyšet v karlovarských ulicích. Muž kterému je adreso- ván, je v Karlových Varech tak znám, jako málo kdo, nevyjímajíc ani starousedlíky. Znáte pravděpodobně rovněž toho muže s Leicou či Roleicordem na krku pověšeným a honícím se za obrazovou sensací a aktualitou.
Plíží se jako stín ulicemi a loví a loví…..

My kteří ho však známe shodou okolností poněkud blíže, chováme podezření a jisté rozpaky. Patří tyto indiánské pohyby našeho Gaufa příčině té, aby svůj objekt zájmu pro kameru nevyplašil či je to strategický odsun ze stálé blízkosti ruských vojínů. Příslušníci Rudé armády totiž mají jednu neukojitelnou vášeň: fotografie. V pravém slova smyslu pronásledují našeho Goufa, štvou ho >>jako zvěř<<, jen aby si z naší krásné české vlasti,kde se jim tolik líbí, odvezli pokud možno mnoho trvalých dojmů,tj.hojnost fotografických snímků. Proto jen náš Gouf nemá ani trochu klidu.
Jeho největším neštěstím patrně je okolnost, že dělá obrázky opravdu zdařilé. Zde určitě vězí kámen úrazu našeho přítele Goufa. Musí proto před poněkud temperamentními vojíny ruské armády hledat spásu v útěku, při čemž dochází často
k scénám nepopsatelným. Tak jsme byli svědky kterak se lišácký Gouf snažil prodriblovat zástupem továryšů, kteří jej obklopili,dožadujíce se slíbených snímků. Nic mu nepomohl jeho bohatý slovník ruského jazyka. Se zmatenými výkřiky jako: >>Požálosta-foto-závtra-utrum-posmátri tuda<<, ujížděl na svém dámském kole jako když ho čerti honí, serpentinou vzhůru ke vládní budově. Než se mu podařilo vyšlápnout první zatáčku, již tam byli naši sympatičtí ruští přátelé a honba začala znovu. Přes zídky, dvory, křoví a zase směsice podivného názvosloví: >>Spasiva-fotografirovat kartočky-davaj-Kušaj-kušaj-zděs.
  Mela nastala veliká, neboť tomuto samorostlému nářečí ubohého honičkou unaveného Goufa Rusové nerozuměli a máme obavy, že on rovněž ne. Jak to dopadlo ani jsme se nedozvěděli. Gouf se však plíží ještě opatrněji.
Je spousta těch příběhů nešťastníka Goufa. Nemůžeme je
ani všechny vylíčit. Viděli jsme ho také, an šíleně prchá před švarným, na koni honícím jej vojínem sovětským. Podlehl tomuto nerovnému závodu a kartočky musil vydat. Nevíme, nevíme, jak by to s ním kolikrát dopadlo, nebýti toho, že si dovedl naklonit samotného generála Orlova tím, že
mu zhotovil pěkné snímky. V případě tísně jsou mu velkou
záštitou neboť si jeden z těchto obrázků nechal od generála Orlova podepsat a ukazuje jej ruským vojínům.
Přes všechny tyto trampoty uzavřel Gouf s ruskými vojíny upřímné přátelství. Ve volném čase jim rád vyhoví. Stačí jen zavolat: >>Gouf,Gouf, fotografírovat.<<  
Muž s typickou >>kozí bradkou<< a teplákovou bluzou přepásanou na levé paži bílo-modro-červenou stužkou se slovy Tisk-foto, je ve službách Národního výboru, kde si slušnou fotografií získal již dobré jméno.
Budete-li kde vidět či slyšet podivnou ruštinu Houfovu, věřte, že je Gouf na >>válečné stezce<< s tovaryši, vymáhajícími slíbené fotky. Doufáme však, že se z toho náš milý Gouf přeci jen dostane. Naučil se jedno kouzelné slovíčko: >>stočno<<, jehož význam opět nezná ani Gouf ani Rusové, to však nevadí, jen když Goufovi pomáhá z bryndy.
A abychom nezapomněli, Gouf je jméno, jimž jej obdařili jeho ruští přátelé, neboť jim vyslovení obyčejného >>Jarda Houf<< dělá značné potíže.

                                                 14.6.1945 - Mrk -