Z vyprávění Jaromíra Kytýře - čl. Revolučního nár.výboru v r.1945 - který měl tehdy přímou telefonní linku na Ruskou komandaturu NKVD a u telefonu seděla přidělená Ruská vojenská komisařka umějící česky. Již 10. května členové Rev.nár.výboru věděli že Americká armáda do Karlových Varů nedorazí.
Do poslední chvíle však udržovali mezi obyvatelstvem verzi že Americká armáda do města vstoupí,
z důvodu že německé obyvatelstvo mělo z Ruské armády panický strach, dalo by se spíš říci hrůzu
a vznikla by panika. Jak to tehdy bylo vypráví Jaromír Kytýř: . . . . . . . . .

"Již ve čtvrtek 10. května, den před příjezdem Rudé armády nás navštívil v naší tehdejší kanceláři v Drážďanské bance Ruský důstojník s civilním tlumočníkem který nám oznámil za jakých podmínek obsadí Rudá armáda Karlovy Vary: "Je to poslední obsazované město, kde pro Ruské vojsko končí válka".  Tehdy s ním mluvil člen Rev.výboru a Vládní komisař St.Segmüller který uměl velice dobře rusky a ten slíbil že ponechá Ruské armádě po jejím příchodu do K.Varů po dobu 24 hodin - "volnou ruku". Vzpomínám si že jsme tehdy nechali ihned vytisknout cedule  a ty byly umísťovány na dveře Čechů - tam Rusové nesměli. Celých těchto 24 hodin provádělo vojsko rabování, loupení a další s tím související známé věci.  Ruské velení na celou situaci dohlíželo aby se vše odehrávalo v jistých mezích přesto však asi nešlo uhlídat všechno. Dopoledne 12. května nás v kanceláři navštívili Ruští důstojníci a během této doby a pak i celý den zvonil v kanceláři telefon nepřetržitě, občané se dovolávali ochrany, my jsme však nic nemohli dělat ani nikomu pomoci. Vzpomínám si velice dobře na příhodu která se stala, to bylo již po uplynutí 24 hodin. Zvoní telefon a volají mi že na Staré louce drancují dva ruští vojáci obchod "Fy. Pitrof" a ohrožují tam obyvatele zbraní.
Ruská komisařka se ihned spojila s vilou Laureta kde sídlilo velení NKVD /
Ruský orgán zabývající se bezpečností/ a vše nahlásila. Netrvalo ani půl hodiny a do kanceláře "přilítli" dva bratři z toho obchodu:
>"Jaromíre to jsi v životě neviděl, přijel ruský džíp a na místě oba ruské vojáky zastřelili." <
Pokud si vzpomínám tak se snad udála ještě nějaká další příhoda kdy byly drancující vojáci popraveni vlastní vojenskou policií nevím však o tom žádné podrobnosti."

O tom kde byli tito rabující vojáci v Karlových Varech pochováni se můžeme dnes jen dohadovat.


Ilustrační foto.

První tři dny.
Z vyprávění karlovarských pamětníků to byly 3 dny:

Desátého v celém městě visely bílé prapory. V
šichni jsme očekávali příjezd Americké armády, informace nebyly
přesné a panoval v nich celkem chaos, věděli jsme že Američané jsou již na okraji města. Dopoledne 11. května jsem vyhlížela z okna a viděla jsem velice dobře na prostor u Becherovky. Dolů ke křižovatce u Becherovky připochodoval menší oddíl ruských vojáků. Viděla jsem jakéhosi občana zřejmě jedoucího do práce nebo kamsi na kole, občan byl zastaven povelem zvednutím ruky jednoho z ruských vojáků a pak jsem viděla  jak ruský voják občanovi odebral
kolo a ten zůstal stát bezradně uprostřed silnice, ruský voják pak odjížděl ulicí kamsi pryč. Tento den začal pro nás německé obyvatele dnem obav co bude dále. Všechny domy měli dveře zamčené protože jsme se Rusů báli. My jsme však měli štěstí že o několik domů vedle - naproti "dolnímu nádraží" - byla zřízena ruská >>komandatura<<. V době míru tedy později po válce tam pak bylo Železniční učiliště. Veškeré skutky kdy si ruští vojáci vybírali svou "válečnou kořist" se tedy odehrávaly dále od těchto míst a tak nejhorší zvěsti přicházely spíše ze středu lázeňského území,
podle válečných pravidel nesmělo docházet k násilným činům přesto k nim docházelo a byly i zvěsti o tom že zdravotní sestry z některých lázeňských domů prý i skákaly z oken před chtivými ruskými vojáky. Návštěvy bytů německých obyvatel nebyly zvláštností, vnikali do domů a vyžadovaly hodinky
/davaj časy/ a další kořisti.
Bylo zvláštností že se však stávaly případy že ruští vojáci vnikly násilím do obchodu s potravinami a potraviny pak rozdávaly obyvatelům, později se i stalo že u dolního nádraží kde bylo stanoviště s ruskými vojenskými koňmi
došlo k zabití koně a maso rozdali Rusové obyvatelům. My jsme měli na několik dní co k jídlu, nic to však nezměnilo
na skutečnosti že se přesto první dny odehrávaly hrůzy a potvrzovaly se tak zvěsti které předcházely ruské jednotky
a nerada na tu dobu strachu vzpomínám. Stal se i později případ kdy si německý občan šel stěžovat na policii že mu ruský voják ukradl kolo nebo něco jiného a policejní komisař to tehdy ani nechtěl řešit a tak odpověděl:
"Jaký ruský voják..., pamatujte si, neznámý pachatel....!!"
Po nějaké době byly vydány 3 druhy potravinových lístků. Pro Němce, neutrální a pro Čechy.
Podle toho pak bylo přidělováno množství potravin.
 

   
Křižovatka u Becherovky 13.května 1945, v pozadí parčík kde později stál dřevěný Zimní stadion a dodnes je Tržnice.