. . . . byl tehdy v 50tých letech název výstavy v prostorách Výstaviště ve Dvořákových sadech která měla ukázat obyvatelstvu Karlovarska pravou tvář "Třídního nepřítele". Obyvatelstvo projevilo nebývalý zájem uvidět praktiky rozvracečů republiky a jejich přisluhovačů, ukázky jejich podvratné činnosti, přípravy atentátů, spojení se západními imperialistickými rozvědkami. Výstava byla také doplněna fotografiemi a i předměty a dokumenty pocházejícími z jejich trestné činnosti, mimo to zde bylo vystaveno i amatérsky sestrojené letadlo k přeletu hranice na západ které nakonec skončilo v bramborovém poli. Mezi všemi těmito názornými ukázkami se objevilo i několik fotografií z nedávno - začátkem roku 1950 vyřešeného případu o kterém si vyprávěla a vypráví karlovarská veřejnost. Případ byl do složky policejního vyšetřování tehdy zanesen pod názvem:
                                          

                                                     *                 *                *
Ze vzpomínky Karlovaráka který 11.září 1951 opustil republiku jako cestující "Vlaku svobody" a dlouhá léta žijícího v Kanadě:
 
Dobře si vzpomínám na tu výstavu "TO JSOU ONI" neboť ta byla, pokud si vzpomínám povinná pro všechny školy a i jak to s námi otřáslo že i do dnes vidím některé snímky úplně v detailu !!!!  Krátce po výstavě se tehdy staly případy několika vražd, asi jako odplata, třeba na Masarykově třídě kde jsme jeden čas bydleli. Tam u bistra Vindobona byli lidi vyhozeni z okna což si pamatuji dobře neboť jsem zrovna tehdy šel do školy. Ještě dnes cítím pach té krve a vidím ty dva lidi ležící na chodníku. Jindy zase ráno asi v deset hodin jsem málem byl zastřelen při přestřelce, zase na Masaryčce kdy policie a vojáci stříleli v honbě za nějakým elementem, buď se říkalo bývalým Vlasovcem nebo bývalým přítelem Skomarovského. V novinách se pak psalo o tom že to byli špioni. Také v té době se stal jiný incident u Tržnice. Šel jsem do Tržnice se podívat na něco a před vchodem mne najednou někdo odstrčil a vyskočil na nějakého chlapa s pokřikem "
Ty vrahu - ty mi neunikneš !!" načež do něho vrazil veliký nůž, muž se zhroutil a z úst se mu vychrlila krev smíšená se slinami a z nosu mu tekly nudle a hned taky krev, chvíli se svíjel ale pak ztichnul, lidi potichu šeptali "Ježiš Maria...Ježiši Kriste ..." a někteří kteří zrovna dorazili se ptali co se stalo ale nikdo nic nevěděl, lidi utvořili kruh kolem té oběti a divili se jaký to mladý člověk tak uboze skončil. Ženy plakaly a přítomní muži tehdy toho vraha zadrželi ale on se stejně nevzpouzel, asi celou věc měl připravenou a nezáleželo mu na tom co s ním bude. Následující den se v novinách a mezi lidmi rozneslo že byl zabit jeden ze spolupachatelů vražd se Skomarovským. Od těch dob, cokoliv se špatného událo - po dlouhou dobu, se pak říkalo … "Jo ti Rusáci ...no ti Skomarovci..“ a všechno špatné potom byla jen vina Rusů.
"To jsou oni" mne pak dlouho strašilo i v noci a byl to můj první styk s „propagandou“ i když pravdivou.
               J.Diviš
 

 
                                                                                                                  

 
                                                           Jak to tehdy bylo
 
Od roku 1946 byl Nár.správcem Autodopravy v Drahovicích Antonín Štika který později odešel do Karlovarské mlékárny jako šofér. Tuto Autodopravu pak v roce 1947 po něm převzal jakýsi Vasil Masjak který patřil mezi kamarády Skomarovského, byli ze stejného kraje a dobře si tedy rozuměli. V roce 1948 Skomarovský opustil po dvou letech statek v Sedleci a převzal tuto Autodopravu i s Masjakem který prováděl rozvoz uhlí. Jako šofér k nim nastoupil přistěhovalec z Humenného na Slovensku jakýsi Jan Kudno ale ten po nějakém čase odešel jezdit ke stavební firmě. Skomarovský tehdy vlastnil osobní automobil zn.Wanderer, ještě jedno nějaké auto a vojenský motocykl BMW-Sahara pěkně chromovaný mnoho kamarádů mu jej závidělo, kamarádil se hodně se synem hostinského Pleyla v Sedleci byl to šikovný kluk a auta mu opravoval. Po převzetí Autodopravy potřeboval pro firmu pořádné nákladní auto a tak svéhoWanderera kterého vlastnil již v době kdy pracoval na statku v Sedleci prodal do Prahy a za získaný obnos pořídil od p.Beža 5ti tunový nákladní vůz zn.Mercedes.Podle pozdějších poznatků policie prý Skomarovský s auty začal i obchodovat tedy lépe řečeno kšeftovat.Kšeftoval i s autodíly, součástkami a říkal že auta jsou od Rusů kteří se vracejí do SSSR.V roce 1948 se ve státě celkově začala měnit politická situace a náš Hrihorij se v té době již intenzivně pohyboval v karlovarské společnosti, obklopoval se společností z řad "karlovarské smetánky" jeho vystupování bylo vybrané chodil elegantně oblečen převážně v černém oblečení tvrdil že je z bohaté rodiny, navštěvoval restaurace a bary kde byl vítaným hostem pokud se stalo že v restauracích obsadil stůl který byl rezervován pro jinou společnost nedovolil si nikdo z personálu jej oslovit s žádostí aby si sedl jinam, chodil hrát karty do hotelu Metro a často prohrával větší sumy což mu podle tvrzení společníků nevadilo, m.j. ".....ve Varech známý majitel hotelu Metro Müller byl později nalezen mrtev, a mrtvola prý byla v takovém stavu že hoteliéra se podařilo identifikovat až Karlovarskému zubaři Karafiátovi a to podle chrupu".

                                    
                                                 Skomarovský u svého Vandereru na silnici pod hotelem Imperiál.
 

Z výpovědi přímého svědka z tehdejší doby:
“Skomarovský mi nabízel zajištění vozu Škoda Rapid. Celá záležitost se mi však nakonec nelíbila a od transakce jsem upustil. Věc jsem nenahlásil protože se jednalo o pokoutný obchod a byl by to trestný čin. Ve spojitosti s vyšetřováním případů zmizelých osob jsem se později dozvěděl že někteří zájemci kteří se dostavili na dojednaný obchod s vyšší částkou peněz byli později často mezi nezvěstnými.“


 
 
 
   
     





                                            Již v květnu 1948 obdržel karlovarský útv.StB dotaz z StB Praha
                                           "Sběrný tábor Sov.st.občanů" v Praze 7, Letná, Krále Jiřího VI.
                                            na Jurie SKOMAROVSKÉHO asi ve věku 25 let - z K.Varů:
"V K.Varech neoprávněně žijí Ruští občané - Zahradní ul. Dům Suvorovova,  jak a kdy se tu objevili ?" Odpovězeno:  "Během Skomarovského působení v K.Varech se tento několikrát stal podezřelým a celkem
3x byl zatčen pro závažná podezření, ale vždy na intervenci důstojníků a odb.NKVD z hotelu Imperiál od vyšetřování StB K.Vary ustoupila a byl propuštěn. Z důvěrné informace vyplynulo, že se velice často stýká
s náčelníkem NKVD Imperiálu. Skomarovský prohlašoval že má a nebo i měl známé na repatriačním úřadě
v Praze".

>>Jeho adresa: Zahradní ul. Dům Suvorovova v té době patřila "Ředitelství kaolinových dolů" pod které patřil Statek v Sedleci který dostal do Národní správy po svém příchodu do Karlových Varů.<<

 
Akce "Vinný sklep".
Zvýšený zájem karlovarské StB o Skomarovského přišel opět v listopadu 1948 kdy na základě udání jeho ženy Marie zasáhl pak Skomarovský spolu s příslušníky SNB při zatýkání Ruského občana Ivana který se měl údajně vloupat do vinného sklepu Fy. „OSVOBOZENÍ“. Tam pak osobně Ivana střelil dvěma přesně mířenými ranami dřív než přítomní příslušníci policie mohli sami zasáhnout. Ve spisech případu jsou přiloženy fotografie z rekonstrukce zásahu.
          
                
Z dalšího šetření a protokolů okolo zásahu ve vinném sklepu vyplynulo že Skomarovský spolu s Ivanem seděli předtím v Drahovické restauraci Střelnice kde se s ním nejspíš domluvil aby došel do vinného sklepa o kterém oba věděli kde se nachází a přinesl odtud ještě nějaké víno. V té době také Skomarovská informovala policii že dojde k loupeži ve skladu Fy.Osvobození. K osobě Ruského občana Ivana není víc indicií než ty které byly získány během výslechu Skomarovských. Občan Ivan se u Skomarovských objevil až v době kdy již Skomarovský vlastnil autodopravu a podle výpovědi Skomarovských byl velice nespolehlivý, pil a urážel Skomarovskou. Celý incident však nebylo možné důkladně prokázat a na intervenci prokurátora z hotelu Imperiál bylo vyšetřování zastaveno.
 
           >Občan Ivan znal Skomarovského osobně již z dřívější doby nejspíš z jeho
             pravého rodiště, věděl na něj více než bylo zdrávo a proto musel zmizet. <



 


   

 

 
                                       
Z vyprávění svědka  jakým způsobem se převádělo přes hranice:

“Můj otec mi vyprávěl že mu bylo nabídnuto obchodní jednání ve věci „převádět lidi přes hranice“, to bylo již před rokem 1948 jelikož s komunisty kteří převzali moc v 1948 se hranice pak uzavřely a možnost převádět lidi se zkomplikovala. Celá záležitost pak vypadala takto: Moje rodiče měli zvláštní povolení pro vstup do vojenského prostoru který odděloval západ od východu. Navíc tím že také měli „passport of SSSR“ jejich pohyb v tomto prostoru byl skoro bez rizika protože se tito Ruští obyvatele považovali za osvoboditele a tím jako by byli i "nedotknutelní". Jestliže tehdy někdo řekněme muž chtěl odejít za hranice, přijel do Varů nahlásil se u nás a moje matka se sebrala i s dokumenty mého otce se pak muž za něj vydával při kontrole dokumentů, na kontrolní stanici už s mými rodiči byli známí a tak mnoho lidi bylo převedeno do Aše kde potom přešli na americkou stranu. Problém se vyskytl jestliže člověk který chtěl uprchnout neznal rusky, protože na kontrolní stanici či někdy i ve vlaku při prohlídce se mohlo stát že kontrolní orgán nebyl ten známý ale někdo jiný. Proto někdy rodiče ty "příbuzné" učili pár ruských vět což nám dětem bylo někdy zvláštní že nemluví rusky když jsou z Rusi? U nás v té době bylo vždy mnoho lidí a nám dětem rodiče říkali ze jsou to příbuzní z Rusi a že jsou tu jenom na den nebo dva na návštěvu."
 
                                                                                         
Obec Mezirolí u Karl.Varů.
Skomarovského největším kamarádem byl Karel Antonovič Bělousov, byl starší asi kolen čtyřicítky bydlel v obci Mezirolí kde vlastnil zděný dvoupatrový domek který získal po odsunutých německých obyvatelích k tomu vedl místní autodopravu v které pro něj pracoval jako šofér jakýsi Boris Vološkievič Stibur také asi kolem čtyřicítky ten žil a bydlel kousek vedle v rodinném domku se svojí o hodně mladší družkou Ninou, vdovou po padlém vojákovi a jejími staršími rodiči. Šofér Boris se vydával za jejich syna. Proč o Karlovi Bělousovi a Borisi Stiburkovi hovořím?  Tito dva přátelé se v další době stali osudovými kamarády Skomarovského. Skomarovský z obchodních důvodů často navštěvoval různá města mezi nimi i Plzeň kde se při jednom obchodním jednání setkal s jistým Františkem Zylkou. Zylka byl majitelem autodopravní a opravářské firmy před kterým se vychloubal svými kontakty na různé vysoce postavené osoby že má možnosti volného vjezdu do Americké zóny v Berlíně a dalšího volného pohybu po pohraničí, případně že by mohl zajistit odsud různý materiál. Podnikatel Zylka který byl později zajištěn jako člen ilegální skupiny se se Skomarovským spřátelil a při jednom z jednání se dohodli na možnosti převádění vybraných osob za hranice republiky - nejlépe do Americké zóny - a Skomarovský mu potvrdil že taková možnost by mohla existovat. Zda Skomarovský již od začátku věděl jak vše nakonec s převáděnými osobami skončí se nedalo zjistit.
K prvnímu kontaktu ve věci převedení za hranice došlo již koncem léta roku 1949.
 
Z pozdějšího vyprávění Karlovarských pamětníků:
 . . . .policisté přijeli k šachtě znovu ve dne a našli třicet devět mrtvých, většina byla rozdrásána takovým způsobem, že se několika příslušníkům udělalo špatně......V hloubce deseti metrů se koupali pěkně uchováni v kaolinové vodě, Johann Paul Gruber, Gertruda Gruberová, Hilda Gruberová, Václav Cibulka, Anna Cibulková, Hana Fialková, Helena Petráčková, dr. Jiří Krček, Eva Krčková. . . . . . .